První použití chemických granátů

Snímek je použit z francouzských novin Le Petit Journal ze dne 15. srpna 1915

Používání chemických zbraní mělo zpočátku zničující účinky v první světové válce, kdy prakticky neexistovala ochrana proti tomuto zcela novému způsobu boje. V této době bylo využíváno především průmyslových škodlivin (později nahrazených cíleně vyvinutými látkami jako tabun, soman, sarin, VX), zejména pak chloru (který se přeléval po bojišti jako hustá mlha, vléval se do zákopů a leptal měkké sliznice, vnikal dýchacím ústrojím do těla a ničil respirační cesty) a v té době nového hořčičného plynu - yperitu.

Dne 3. srpna 1914 použili francouzští vojáci první puškové a ruční granáty s málo účinným chloracetonem - Francie tak zahájila historii použití bojových plynů za 1. světové války. Odborníci odhadují, že jejich obětí se stalo 1 297 000 lidí, z toho 91 200 zasažených zemřelo. Za války bylo použito Němci 68 000 tun bojových plynů. Francouzi užili 36 000 tun a Britové 25 000 tun. První velké plynové útoky však mají na svědomí Němci. První německý plynový útok na západní frontě přišel u Nouve Chapelle v říjnu 1914 a další plynové útoky následovaly. Vždy se zatím jednalo o relativně neškodné plyny, většinou slzné.

V roce 1915 stála proti sobě u belgického města Ypres německá armáda a spojenecké jednotky složené z kanadských, britských a francouzských jednotek. Velení německé armády se v té době rozhodlo o vyzkoušení bojového plynu – jedovatého chloru. Německý velitel Falkenhayn s použitím souhlasil. Němci tedy do první linie u Ypres dopravili a zakopali 5.730 lahví se 168 tunami chloru. Útok měl nastat za vhodného větru. Do spojeneckých zákopů na jaře 1915 přeběhlo několik dezertérů, kteří informovali o velkém množství lahví s plynem a přípravách na jejich použití, ovšem spojenci těmto informacím nevěnovali žádnou pozornost. Tyto informace byly podceňovány také proto, že Německo podepsalo Haagskou úmluvu v roce 1909 proti užívání dusivých plynů při válčení. Dne 22. 4. 1915 - po 18. hodině večer - si britští vojáci všimli žlutozeleného mraku stoupajícího nad německými zákopy, velení jednotky to považovalo za prostředek, kterým se Němci snaží zamaskovat postup, a tak byl vydán rozkaz připravit se do střeleckých pozic.

Oblak zasáhl levé křídlo britských linií. Smrtící zelený mrak chlóru udeřil také na francouzské jednotky, původem většinou z Alžíru. Chlor měl za následek silné poškození zraku a dýchacích orgánů, postižení často oslepli a navíc trpěli problémy s dýcháním a častými záchvaty kašle. Vojáci neměli žádné ochranné prostředky, byli proti plynu bezmocní, a tak z bojiště utekli. Ponechali tím 6 km dlouhou mezeru ve spojeneckých liniích. Němci, kteří takový úspěch neočekávali, však neměli dostatečně silné zálohy, aby tohoto úspěchu mohli využít.

velikost souboru: 3162 x 3598 px, 27 x 30 cm (300dpi), 8,5 MB